Odpůrci očkování pohledem laika

V poslední době se z řad rodičů, laiků i některých „vědeckých kruhů“ názory, jejichž podstatou jsou výhrady k povinnému i nepovinnému očkování dětí. Provozuji už více než padesát let pediatrickou praxi, a proto se domnívám, že mám k dané záležitosti – především z praktického hlediska – co říci.

Plná verze
Redakčně krácená verze

Typy očkování:

 

Očkování

V poslední době se z řad rodičů, laiků i některých „vědeckých kruhů“ názory, jejichž podstatou jsou výhrady k povinnému i nepovinnému očkování dětí.

Provozuji už více než padesát let pediatrickou praxi, a proto se domnívám, že mám k dané záležitosti – především z praktického hlediska – co říci. Přiznávám, že nejsem především v raném dětském věku nadšený množstvím očkování a že se k rozšiřování očkování stavím někdy konzervativně. Kladu si totiž otázku, co může potkat proočkovanou generaci v dospělosti, jaká bude jejich imunitní výbava atd. Nakonec mě však praxe vždy poučí a já svůj konzervativní postoj zpravidla přehodnotím.

Rád  bych se nyní vyjádřil k jednotlivým typům očkování.

Očkování proti  tuberkulóze

Během své profesionální kariéry jsem prožil dvě období, kdy očkování bylo dvakrát zrušeno a dvakrát obnoveno. Očkování proti  TBC, které nemusí být nutně aplikováno v novorozeneckém věku, podporuji. V poslední době totiž  přichází do naší republiky velké množství imigrantů ze zemí, kde není TBC eradikována. Každý  rodič má možnost  si očkováni proti TBC sám zajistit, proto rodičům „svých“ dětí doporučuji očkování v případě, kdy jeden z nich je v častém kontaktu s cizinci, např. s cizinci-dělníky pracujícími na stavbách apod.

Očkování  tzv.  hexavakcínou

Očkování hexavakcínou je společné očkování proti šesti infekčním chorobám.
Se záškrtem jsem se setkal pouze dvakrát, a to na počátku své profesionální kariéry.  Onemocnění se projevovalo těžkým stavem, dušností a teplotami. Obě nemocné děti bohužel zemřely. Nebyly totiž očkovány. Celé generace lékařů se s tímto onemocněním v minulosti velmi často setkávaly. V současné době jsou děti očkovány a toto nemocnění se nevyskytuje – děti netrpí a neumírají na něj.

  • Tetanus - během své pediatrické praxe, především v prvních letech mého působení, jsem se setkal s několika dětmi, mladistvými i dospělými, kteří nebyli proti tetanu očkováni  a umírali v těžkých křečích. Při eventuální aplikaci séra u nich probíhaly prudké alergické reakce a jejich stav někdy končil smrtí.
  • Černý kašel jsem léčil v prvních letech své profese několikrát. Děti měly dlouhodobě probíhající těžký dusivý kašel, někdy s trvalými následky. Sám jsem v souvislosti s touto chorobou úmrtí dětí nezažil. Pak jsem se s tímto onemocněním minimálně 20 let nesetkal. Postupně se však onemocnění začalo opět ojediněle objevovat a v posledních letech jsem pochopitelné i já nucen černý kašel léčit.

Vše se v přírodě vyvíjí a dnes bakterie, které vyvolávají současná onemocnění, mají  jiné vlastnosti, než měly jejich kmeny v minulosti. Proto se změnila i očkovací látka. Vedlejší účinky očkovacích látek byly v minulosti vyloučeny tím, že očkování u určitých  rizikových skupin bylo kontraindikováno a používala se jiná vakcína. Současně používaná vakcína má jiné vlastnosti, děti se očkují častěji. Lze tak předpokládat, že výskyt případů černého kašle v budoucnosti opět poklesne.

Očkování  proti  hepatitidě  B

Toto očkování vyvolává celou řadu kontroverzních diskuzí. Jsou  zbytečné, nebo potřebné? I já měl (neoficiální) připomínky, proč se očkuje v kojeneckém věku hepatitida B, a nikoliv A. Virus hepatitidy B se totiž přenáší prostřednictvím mateřského mléka nebo krví  matky, takže riziko onemocnění u kojence je minimální. O eventuálním  nosičství viru hepatitidy B jsou totiž lékaři informováni již na porodnici a podle toho jednají.

Daleko nebezpečnější je možnost nákazy batolat při pobytu a hrách na veřejných pískovištích. Do pískovišť často vhazují drogově závislí lidé použité infikované injekční stříkačky a jehly. Dítě se zde může píchnout a onemocnění je na světě. Přičemž se nemusí hned klinicky projevit a dokonce se jeho projevy mohou manifestovat až v dospělosti. Proto jsem svůj názor  korigoval a toto očkování jednoznačně podporuji. Faktem je, že v celé  Evropě se toto očkování používá.

Očkování proti infekcím vyvolanými bakterií Hemofilus B

Onemocnění se projevuje  buď zánětem mozkových blan, nebo těžkým zánětem hrtanu. Často se v minulosti jednalo o smrtelné onemocnění. Očkování bylo dlouhou dobu nepovinné. V minulosti jsem byl informován o třech kojencích z mého blízkého okolí,  kteří nebyli očkováni a na tuto chorobu zemřeli. Ten, kdo by mi oponoval a vyjadřoval se proti očkování, by mi nejspíše položil otázku, kolik dětí přežilo infekci a nebylo přitom očkováno. Nedokázal bych odpovědět, ale soudím, že pro dětského lékaře je to dostatečně výmluvné číslo. V posledních sedmi letech jsem se s tímto onemocněním v praxi nesetkal a nedostalo se mi ani informace o úmrtí dítěte z tohoto důvodu.

Očkování proti dětské obrně

Jsem pamětníkem doby, především v padesátých letech, kdy zcela zdravé děti během 24 hodin zcela ochrnuly nebo v souvislosti s dětskou obrnou zemřely. Děti, které přežily, měly těžké trvalé následky.

Systém očkování proti této nemoci prošel několika etapami. V prvním období se očkovalo mrtvou vakcínou, v druhém období živou a nyní opět mrtvou. Bývalé Československo bylo první  zemí, kde  dětská obrna vymizela a doposud se nevyskytuje.

Očkování proti příušnicím

Jedná se o onemocnění, které se projevuje zduřením příušních žláz a postihuje slinivku břišní, pohlavní orgány  a mozkové blány. Následky byly  spíše chronické,  týkaly se především změn na pohlavních orgánech. Akutní onemocnění  slinivky byly velmi bolestivé a nebezpečné. Očkování frekvenci onemocnění snížilo na minimum. Především proto, že se provádí důsledně. Nyní se opět epidemie příušnic objevila, ale v daleko menší míře, než tomu bylo v minulosti. Vysvětlení je stejné jako u černého  kašle: virus zřejmě získal nové  vlastnosti nebo hladina protilátek klesla a očkování se  bude muset rozšířit. Na tuto otázku jistě přinesou odpověď další výzkumy. Je možné konstatovat, že se nevyskytlo nic, co by svědčilo o poškození očkovaných.

Očkování proti spalničkám

Spalničky byly velmi nebezpečné a bolestivé, ohrožovaly i životy dětí. Jsou ve světě oblasti, kde děti nejsou proti spalničkám očkovány a v souvislosti s touto chorobou i umírají.

Spalničky se  dnes u nás nevyskytují, nelze však přirozeně předpokládat, že se jedná o trvalý stav. Může totiž rovněž dojít k mutacím viru. Nemám informace a ani vlastní zkušenosti, že by vakcína očkované nějak poškozovala.

Očkování proti zarděnkám

Zarděnky jsou chorobou, která neohrožuje  bezprostředně život jedince. Ale u žen,  které byly těhotné a onemocněly touto infekcí v průběhu těhotenství, docházelo typickými vývojovými vadami k poškození plodu. Tyto vývojové vady se v současnosti v populaci nevyskytují.

Nepravidelná očkování

Očkování proti hepatitidě A

Jedná se o onemocnění tzv. špinavých rukou. Onemocnění se šíří v nevyhovujících  hygienických podmínkách. Často má charakter epidemie. Onemocnění  nezanechává většinou následky, vyžaduje však dlouhodobou hospitalizaci a zavedení dlouhodobých dietních opatření. Nejsou popisovány vedlejší účinky a očkování neprobíhá v prvním roce života. Z uvedených  důvodů toto očkování doporučuji a nejenom svým pacientům.

Očkování proti planým neštovicím

Onemocnění se projevuje výsevem puchýřků. Jde o nejčastější infekční onemocnění dětského věku. Puchýřky jsou rozesety po celém těle a nepříjemně svědí. Největší problémy vznikají u puchýřků, které jsou lokalizované v konečníku a u děvčátek v pohlavních orgánech. Zde výrazně bolí. Neštovice snižují  také imunitu.

V prvním období zavedeného očkování jsem indikoval očkování pouze u dětí s ekzémem. Můj do jisté míry konzervativní přístup také vyplýval ze skutečnosti, že první očkovací látka měla 70% účinnost. Po zkušenostech s epidemií s těžkým průběhem v roce 2010 jsem se rozhodl především u děvčátek očkování podporovat. Navíc skutečnost, že neštovice mohou ohrozit zdraví plodu i novorozence, onemocní-li matka v průběhu těhotenství, se mi jeví jako dostatečné důvody proto, abych v současné době očkování podporoval. Opět musím konstatoval, že jsem se na základě praktických zkušeností přiklonil k tomu, že toto očkování doporučuji.

Očkování proti  rotavirům

Onemocnění vyvolává průjmová onemocnění u kojenců. Já osobně toto očkování aktivně rodičům nedoporučuji, zvláště ne u kojených dětí. Ty mají proti střevním infekcím přirozenou imunitu. Musím zároveň konstatovat, že nejsou o škodlivosti vakcíny dostupné žádné informace.

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Toto onemocnění je přenášeno klíštětem. Klíště však přenáší ještě původce lymské boreliózy. Onemocnění postihuje centrální nervstvo. Očkování je důležité a doporučuji jej aplikovat u dětí od dvou let věku. Jeho účinek je však zaměřen pouze na klíšťovou encefalitidu. V této souvislosti chci upozornit na skutečnost, že populace České republiky se ve srovnání s obyvatelstvem ostatních států, které čelí této hrozbě, vyznačuje nízkou pročkovaností proti tomuto onemocnění. Připomínám, že nejsou po očkování popisována  žádná závažná vedlejší poškození.

Očkování proti zánětu mozkových  blan – meningokoku

U původce  rozlišujeme 3 typy kmenů – A, B a C. Kmeny  A a C nejsou tak nebezpečné jako kmen B. Proti A a C  se očkuje. Proti typu B dosud očkovací látka není. Až bude k dispozici, budu očkování podporovat. Tento kmen totiž vyvolává  těžké a rychlé onemocnění, takže dítě během několika hodin i dnů umírá i při poskytnutí plné a včasné lékařské pomoci. Tato vakcína nepochybně rozšíří  spektrum očkování populace v raném  věku. Nabízí se otázka, zda tento typ očkování opět nalezne své oponenty.

Očkování proti „pneumokokům“

Onemocnění se projevuje jako zánět mozkových blan s těžkými následky. V současné době jsou k dispozici  2 typy očkovacích látek. Jeden typ má 10 kmenů (aplikaci nehradí rodiče), druhý 13 kmenů  (rodiče  musejí  doplácet). Připomínám, že existuje asi 90 kmenů  této bakterie. V tomto případě se jedná se o výběrové očkování. Ve svém profesním životě jsem se setkal s jedním zánětem mozkových blan, který skončil s dobrým výsledkem.

Při zahájení vakcinace jsem toto očkování nedoporučoval, protože očkovací látka  obsahovala  pouze 7 kmenů, navíc takových, které se v naší  republice většinou nevyskytovaly. Při změně složení vakcíny jsem začal rodičům očkování doporučovat.

Očkování proti rakovině děložního čípku

Je několik typů virů, které toto onemocnění mohou vyvolat. Rakovina děložního čípku představuje v dospělosti často smrtelné onemocnění a je prokázán vztah mezi působením tohoto viru a vznikem onemocnění.  Očkování proti rakovině děložního čípku však provází mnoho často protichůdných názorů a bouřlivá diskuse. Aplikaci očkování provázejí otázky, zda je: a) vakcina čistá; neznám sice přesně její chemické složení, jsem však přesvědčen, že neobsahuje žádnou toxickou látku, která by ohrožovala zdraví nebo život očkovaného jedince; b) dostatečně ověřena její  účinnost,  když  testování bylo prováděno především u indických  žen. Ověřování vakcíny  prochází  celou škálou zkoušek i v jednotlivých státech, kde se  vakcinace zavádí. Žádný stát  totiž  nedovolí ohrožovat svoji populaci čímkoliv, co není ověřeno vědeckým výzkumem. Česká republika dovolila očkování, dokonce stát toto očkování hradí – není tedy důvod předpokládat, že by při rozhodování neměla důkaz o čistotě a účinnosti této vakcíny. Dalším argumentem oponujících jsou zprávy o poškození očkovaných žen. Ty sice existují, ale jsou ojedinělé a nikde se nepíše o podrobnostech. V mé praxi a v praxi mých kolegů jsme aplikovali nejméně 2000 vakcín a všechny aplikace proběhly bez následků. To, nač upozorňuji rodiče před aplikací, je, že není přesně známo, jak  dlouho vydrží v organismu očkovaného jedince hladiny protilátek. Očkování proti tomuto onemocnění bylo vyvinuto před 18–20 léty. Je otázkou, zda  nebude nutné tvorbu protilátek po několika letech posílit další aplikací, což se jako žádoucí projevilo např. u černého kašle.

Shrnutí

Uvedené  připomínky oponentů  jsou příliš povrchní a podle mého názoru zbytečně  narušují aktivity směřující k očkování.

Na základě svých praktických zkušeností připouštím, že i já mám čas od času jisté pochybnosti, případně i kritické připomínky týkající se především široké škály prováděných očkování, především v raném dětském věku. Ale konkrétní  zkušenost mě zatím vždy přesvědčila o nutnosti  děti očkovat. Oponenti mohou  namítnout, že dvě nebo  tři děti z tisíce  je fakt ze statistického hlediska zanedbatelný. Ano, z hlediska statistického možná, ne však z hlediska jednotlivých rodičů a jejich dětí. Je otázkou, zda by oponenti očkování nejednali jinak, kdyby právě jejich dítě zemřelo, třeba na onemocnění vyvolané  hemofilem B, nebo onemocnělo chronickým onemocněním jater vzniklým po proběhlé hepatitidě B.

Oponenti  očkování jsou stejní jako propagátoři domácích porodů. Je  pravda, že porod  je fyziologický proces, ale jeden až dva z tisíce fyziologické nejsou. My lékaři nikdy nevíme, který z nich bude právě tím obtížným, komplikovaným, vyžadujícím péči specializovaného pracoviště. Rodiče postižených dětí vědí, o čem v případě porodu zdravotně i jinak poškozeného dítěte, mluvím. Proto je nutné porodit dítě pod dohledem zkušeného lékaře a v dosahu specializované zdravotnické péče. Statistika je jedna věc, život jedince a rodiny je věc druhá.

Je očkování povinné?

Poslední záležitost, o které bych se rád zmínil, je otázka, zda očkování je pro rodiče povinné, či nikoliv.

Povinnost rodičů zajistit svým dětem preventivní péči vychází z mezinárodního dokumentu „Úmluvy o právech dítěte“, kde je  tato povinnost  rodičů zakotvena. A dokument „Úmluvy“  je navíc nadřazen zákonům České republiky.

Platí tedy zákon, který tuto povinnost definuje a nařizuje. Faktem je, že ve své praxi jsem nakonec očkoval všechny děti, jejichž  rodiče měli problémy s tím nechat své dítě očkovat. Postupným a nenásilným vysvětlováním rodičům jsem nakonec všechny děti naočkoval. Nemusel jsem rodiče nechat předvolat na příslušné úřady.

Odpůrcům očkování nepřeji, aby právě jejich dítě nebo vnouče onemocnělo infekcí, proti které je k dispozici očkovací látka.

Na závěr si dovolím konstatovat, že podle mého názoru je propagace očkovacích látek v médiích prováděna velice nevhodným způsobem. Způsob prezentace vyvolává dojem psychického nátlaku na rodiče i dětské lékaře. Indikaci k očkování by měl řešit lékař sám, na základě nejnovějších a ověřených vědeckých poznatků svého oboru, své medicínské praxe a s hippokratovským zaujetím svému pacientovi prospět, aniž by z nejrůznějších důvodů podléhal mediálním či jiným tlakům.